Dagmar Voňková

Dagmar Voňková se na české hudební scéně objevila v 70. letech jako členka volného sdružení Šafrán, tedy v hudebním undergroundu, mezi umělci nepohodlnými minulému režimu. Proslavila se jak unikátní hrou na kytaru a expresivním zpěvem, tak svébytným přístupem k tvorbě písní, vycházejících často z lidových motivů. Po vydání prvních dvou alb v 80. letech (Dagmar Andrtová-Voňková, Živá voda) okamžitě zaujala i zahraniční publikum. Vystupovala na festivalech po celém světě. V 90. letech navázala albem „Voliéra“ (1996), několika kolekcemi, vydáním živých snímků z dánského Skagenu a zahraničními vydáními předchozích alb. Po roce 2000 vyšla alba „Slunci ležím v rukou“ (ve spolupráci se Zdeňkem Zdeňkem, 2008) a „Hostina“ (2017). V roce 2018 přijala pozvání Petra Ostrouchova a festivalu Struny podzimu odehrát u příležitosti svého životního jubilea unikátní koncert obklopená kapelou složenou z jazzových hudebníků, jimž Petr Ostrouchov svěřil i aranžmá jednotlivých skladeb. Společně s ním, Beatou Hlavenkovou, Dorotou Barovou, Marcelem Bártou, Marianem Friedlem a dalšími, tak opatřili její starší i novější písně barevným zvukem, rytmickými pulsy, nápaditou improvizací a mnohohlasým zpěvem. Záznam z koncertu, který sklidil nadšené ohlasy, vyšel o dva roky později jako album Archa na CD i později i dvojvinylu.